Příběh o lásce, blízkosti, vzpomínkách a věcech, které v nás zůstávají

Některé příběhy skončí a člověk jde dál. Jiné v nás zůstávají ještě dlouho potom. Vracíme se k nim ve vzpomínkách, přemýšlíme, co bylo skutečné, co jsme si možná časem trochu přepsali a co by se stalo, kdybychom se po letech znovu potkali.

Chtěl jsem… je příběh právě o jednom takovém návratu. O dvou lidech, kteří spolu kdysi něco prožili a po letech se znovu setkávají. O cestě za někým, koho jsme nedokázali úplně zapomenout. O známém hlasu, blízkosti, očekávání i o zvláštní schopnosti vzpomínek vytvářet nové příběhy.

Je to komorní psychologický příběh, v němž se to podstatné odehrává především v prostoru mezi tím, co dva lidé dělají, co si říkají a co mezi nimi zůstává nevyslovené. Není o velkých osudech ani dramatických zvratech. Je o obyčejných okamžicích mezi dvěma lidmi - právě těch, které někdy dokážou zůstat v člověku nejdéle.

Přečíst si pár stránek →

Jeden příběh, dva konce

Některé příběhy mají svůj konec napsaný dávno předtím, než k němu dojdeme. Jiné by možná mohly skončit úplně jinak, kdybychom se v jediném okamžiku rozhodli jinak, řekli jinou větu nebo ještě chvíli zůstali.

Chtěl jsem… je právě takový příběh.

Začíná jen jednou. Dva lidé se po letech znovu setkají a vydají se na společnou cestu. Jenže někde během ní se příběh rozdělí. A v obou jeho možných pokračováních čeká Míšeňská - ulice, která patří k jejich společné minulosti. Jedna cesta vede k Návratu do Míšeňské, druhá k Odchodu z Míšeňské.

Proto má i samotná kniha dvě tváře. Dva přední obaly, dva názvy a dva možné konce. Záleží jen na vás, ze které strany ji vezmete do ruky.

V jednom z možných konců se minulost znovu stává přítomností. V druhém člověk zjišťuje, že nemusí minulost popřít, aby od ní dokázal odejít. Možná jeden z těch konců působí pravdivěji. Možná byste si přáli ten druhý. A možná si při čtení vzpomenete na vlastní příběh a na chvíli, kdy i váš život mohl pokračovat dvěma různými směry.

Který konec je ten skutečný? To už nechávám na vás. Čtenář se tak trochu stává třetím účastníkem příběhu. Nejenže sleduje, jak se jeho dvě možné cesty rozehrávají, ale může přemýšlet, která z nich mu připadá pravdivější - a proč.

„Byla to maličkost, ale právě takové maličkosti si člověk někdy pamatuje déle než velká slova. Ne proto, že by samy o sobě něco rozhodovaly, ale protože se v nich na okamžik ukáže něco, co se jinak těžko vyslovuje.“

Petr Pavlíček

P.S. Jestli vás kniha zaujala a chtěli byste si ji přečíst, napište mi zprávu nebo na info@gaudens.cz. Rád vám jeden výtisk s osobním věnováním pošlu za 890 Kč včetně poštovného.